Prosinec 2010

Probuď se, jsou Vánoce!

24. prosince 2010 v 18:00 | Reny Kaulitz & NikiTHa |  Moje twincest povídky - jednodílné

Takže, to jsem se jednou takhle hrozně těšila na Vánoce a napadlo mě, napsat nějakou vánoční povídku. Vzpomněla jsem si na jeden film, ve kterém malá holka prospala Vánoce. Ale vůbec nevim, jak se ten film jmenoval...xD No ale to je uplně jedno...Prostě tady máte vánoční příběh pod stromeček :-) Samozřejmě o Kaulitz twins, jak jinak :-) Hezké vánoční čtení Vám přeji :-*


Bill
Jdu právě z nákupů. Za dva týdny jsou Vánoce a tak jsem už byl nakoupit nějaké dárky atd. Jako každý rok budeme Vánoce slavit s rodinou. Letos ale s Tomem neprožijeme Vánoce jen jako bratři, ale jako pár. Ano, miluji ho a on mě. Dojdu domů a zavřu za sebou dveře, slyším Toma v kuchyni. Místo pozdravu však začnu kašlat. Už pár dní je mi tak trochu divně, ale myslím, že to bude dobré, nic to není.

Tom
Právě jsem doma a dělám svojí lásce oběd. Ano svojí lásce, Billovi. Dělám mu jeho oblíbený zapečený brambory. Poslední dobou mi ale dělá starosti. Pořád kašle a posmrká 5 balení kapesníčků za den, to už není normální. Právě slyším klíče v zámku, áá moje láska se vrátila. "Ahojky zlato," křiknu z kuchyně. Zase ho slyším kašlat, no tak to ať čeká, že ho budu cpát práškama.

Bill
Snažím se přestat, ale dá mi to docela práci. Nakonec to přejde. Mám oči plné slz, nemohl jsem se nadechnout. Když už je to dobré, můžu konečně pozdravit Toma. "Ahoj, miláčku!" Jdu za ním do kuchyně a políbím ho, na tvář, nechci ho nakazit. "Copak to kuchtíš?" usměju se a přejdu k plotně.

Tom
Usměju se na něj. "No tak zkus hádat, je to tvoje oblíbené jídlo. A další tvoje oblíbené jídlo budou léky," zasměju se. "Ale fakt, budeš ležet v posteli a léčit se, nechci, aby jsi byl nemocný, ano??"

Bill
"Mmm... myslím, že to jsou zapečené brambory. Mňam. Ale léky asi těžko budou moje oblíbený, nemůžu je ani cejtit. Je to svinstvo. A taky nechci celé dny proležet v posteli." Udělám na Toma psí kukuč, on moc dobře ví, jak nenávidím prášky. Vím, že to se mnou myslí dobře, pokaždé to se mnou myslí dobře, ale já nemůžu za to, že nenávidím léky a že nevydržím ležet v posteli a léčit se. A nemocný už jsem, takže...

Tom
"A myslíš správně. No lásko, myslím, že nemáš navybranou, v tý posteli budeš i kdybych tě měl k ní přivázat a budeš pít Febrisan, to je rozkaz. Je to dobrej čaj a navíc ti pomůže," koukám na něj neutrálním pohledem.

Bill
Podívám se na něj. Myslí to smrtelně vážně. Jen si povzdechnu. "No jo, co mi zbývá. Co řekneš, to platí. Asi máš pravdu, Tomí. Budu hodně odpočívat a brát všechny léky, co mi dáš. Třeba se opravdu dřív uzdravím, snad." Usměju se na něj a dám mu ještě jednu dětskou pusinku na tvář.

Tom
"Tak se mi to líbí," usměju se. "A teď si běž dát teplou spršku a pak do hajan. Přinesu ti oběd, určitě máš po nákupech hlad."

Bill
Jen mu kývnu na souhlas a jdu si svléknout bundu, rukavice, šálu atd. Pak se vydám do sprchy. Cestou mě zase popadne záchvat kašle, nemůžu se nadechnout. Posadím se na zem a opřu se o zeď. Mám pocit, že se každou chvíli udusím. Po chvíli to ale opět samo od sebe přejde. Zvednu se a jdu do té sprchy. Svléknu se a pustím na sebe příjemně horkou vodu.

Tom
Vařím a hlavou mi pořád lítaj myšlenky na ten jeho kašel.Vždyť to není normální, aby takhle člověk kašlal. Někdy je to jako kdyby se dusil, fakt se o něj dost bojím, aby se mi neudusil.

Bill
Osprchuju se, je to opravdu příjemné. Sprchuju se asi půl hodiny. Pak si ale uvědomím, že mi bude zima, až půjdu ven a už takhle jsem nastydlý. Vylezu ven a otřu se. Vezmu si na sebe čisté a hlavně teplé oblečení, na chození v tričku můžu zapomenout, i když máme doma teplo. Tom kvůli mě nechává radiátory v celém domě hřát naplno. Bojí se o mě, já to vím. Ale je to podle mě zbytečné, určitě jsem jen nachlazený, vždyť při nákupech jsem potkal nejméně stovku lidí, kteří kašlali stejně jako já, možná i víc. Ale Tom už je prostě takový, má pocit, že mě musí chránit úplně přede vším, pořád jsem jeho malý bráška.

Tom
Dovařím a nandám na talíř, vezmu ho a nesu mu to do pokoje. Sedí pěkně na posteli opřený o pelest. Tak je hodný, ví, že to s ním myslím dobře. Popřeju mu dobrou chuť a políbím ho na čelo.

....O 2 týdny později....

Bill
Je 20. prosince. Moje nemoc se pořád nelepší, naopak- je čím dál horší. Teď už to není jen obyčejné nachlazení. Na denním pořádku jsou horečky, zimnice, bolesti hlavy, nevolnost, závratě, občas i křeče. A taky neustálá únava. Pořád bych jen spal. Klidně prospím i celý den. Usínám každou chvíli. Když se na chvíli vzbudím a připadám si odpočatě, vydrží mi to maximálně hodinu. Pak se mi zase začnou zavírat oči. Takové příznaky jsem měl naposledy jako dítě, to jsem měl ovšem neštovice, ale teď? Vůbec nevím, co mi je.

Tom
Už je 20. prosinec a Bill se ještě neuzdravil. Pořád se to zhoršuje, už nevím, jak mu pomoct, k doktorovi nechce, protože se jich bojí, no tak já už fakt nevím, co dělat. Strašně se o něj bojím. Právě Billovi dělám heřmánkovej čaj, dodělám ho a nesu mu ho do pokoje.

Bill
Ležím v posteli, jsem zabalený do dvou dek a ještě zachumlaný pod peřinu a je mi neskutečná zima. Uslyším Toma, jak jde po schodech. Nese mi můj neoblíbenější čajík. Hned jak vstoupí do pokoje, provoní celý pokoj heřmánek. Lehce se na něj usměju a pomalu se posadím. Podá mi horký čaj, pomalu se napiju. "Děkuju, Tomí."

Tom
Podám mu čajík a usměju se. "Nemáš zač, Billí," políbím ho na tvářičku, kterou má horkou jak ten čaj. Strčím mu do podpaží teploměr a čekám, prohlížím si ho.

Bill
Oplatím mu úsměv a piju. Nechám si dát teploměr a dívám se na něj. Chvilku čekám a pak si teploměr vyndám a podám mu ho. Dopiju pomalu čaj a prázdný hrneček mu podám. Lehnu si zpět do postele a zachumlám se. Už se mi zase chce spát. Tom to na mě pozná, pohladí mě a políbí na čelo. Chce jít pryč. "Tomí, prosím, nechoď," natáhnu k němu ruku. Chci, aby tu byl se mnou.

Tom
Vezmu si od něho teploměr a kouknu na něj, zhrozím se. Má teplotu 41, ale říkat mu to radši nebudu. Podá mi hrneček a já si ho vezmu. Pohladím ho a políbímm na čelo a už se chystám odejít, ale zastaví mě, otočím se na něj. "Dobře, Billí," přijdu k němu a vezmu ho za ručku.

Bill
Spokojeně se usměju, když mi podá svoji ruku. Zavřu očka a svírám ji v té svojí. Jsem tak rád, že je u mě. Potřebuju být teď pořád s ním, mívám totiž hodně často deprese a nechci být sám, je to pak totiž ještě horší. Tolik jsem se na tyhle Vánoce těšil, měly být výjimečné, dokonalé. Místo toho budu nejspíš ležet v posteli. A to ani nemluvím o tom, kdybych Tomiho nakazil, měl bych hrozné výčitky.

Tom
Sedím u něho na posteli a koukám se na něj. Strašně mě mrzí, jak se trápí, hodně to jde na něm vidět. Nerad vidím, jak se takovej můj malinkatej andílek trápí, je to hrozný, vidět svýho maličkýho brášku jak, se trápí a bojuje s nemocí.

Bill
Po chvíli zase začnu usínat. Ale ne! Já nechci, nechci zase prospat celý den a o Tomovi jen snít, když ho mám vedle sebe, ale nevím o něm. Asi jsem zvláštní, ale začínám ten spánek nenávidět, ubírá mi příliš mnoho času, který bych mohl trávit se svou láskou! Příště se od Toma do postele zahnat nenechám, budu vzhůru a spát nepůjdu. Když nebudu ležet v teplé postýlce, možná mě to spaní nebude tak lákat.

Tom
Sedím u něho a koukám na něj, je tak nádherný a bohužel nemocný. Strašně mi chybí to naše mazlení, dlouhé líbání a nejvíc mi chybí jeho dokonalé, růžové rtíky, které se na mě smějí ale i mračí. Ach bože, chybí mi celej.

Bill
Spím a zdá se mi o Tomovi: Mazlíme se, líbáme, kolem nás jsou zapálené vonné svíčky. Je to tak romantické. A tomu všemu dodává kouzlo i velký vánoční stromek, který stojí v rohu místnosti. Ze spaní občas vydechnu Tomovo jméno: "Tomí..." On se při tom na mě v tom snu vždycky tak nádherně usměje, usmívám se taky.

Tom
Pozoruju ho, asi se mu zdá nějakej krásnej sen, protože občas vydechne moje jméno. Vždy když řekne moje jméno, tak se instinktivně usměju.

Bill
Když se probudím, do očí mě udeří denní světlo. "To jsem zase spal až do rána??" pomyslím si. No nic, vstanu a jdu se podívat, kde je Tomí. Uslyším, jak chodí po kuchyni, asi dělá snídani... nebo, kouknu na hodiny. Hm, tak to nebude snídaně, ale už oběd. Spal jsem skoro do samého poledne!

Tom
Když sem byl u Billa, tak jsem tam spolu s ním usnul, ale ráno jsem vstal a udělal jsem si snídani. Billovi jsem jí nedělal, protože nikdy nevím, kdy vstane. Bill nevstal ani v 11, tak jsem začal dělat oběd a dělám ho až doteď. Dělám kuře se třemi druhy sýrů a k tomu brambory.

Bill
Usměju se, když z kuchyně ucítím krásnou sýrovou vůni. Jdu tam. Potichu našlapuju, aby si mě Tom nevšiml. Když už jsem skoro u něj, je pořád otočený zády ke mně a dál se věnuje přípravě oběda. Tak jak to mám ve zvyku, zakryju mu rukama oči a usměju se. Opřu mu hlavu o rameno a koukám na něj.

Tom
Vařím a najednou mi někdo zakryje očka, ten někdo má dluhé prstíky a jemné ruce a ten někdo je určite Billí. Zjistím to tak, že dám ruce za sebe a tomu dotyčnýmu ohmatám zadeček, udělám to a zjistím že je to doopravdy Billík. "Ahojky, lásko."

Bill
Usměju se nad tím. "Ahoj, Tomí. Stýskalo se mi." Přijdu k němu a obejmu ho. Pusinkuju mu tváře a taky nosík, rtíky ale raději nechám být. Nepřeju si, aby musel zažívat to, co já, je to nepříjemné. Znovu vsaju vůni sýra a kuřete. "Copak děláš dobrého?" usměju se na něj sladce.

Tom
Usměju se. "Mě taky, myšáčku. Dělám kuře se třemi druhy sýrů a brambory, doufám že ti to bude chutnat," usměju se na něj.

Bill
Usměju se na něj znovu a zase ho dětsky políbím na tvář. "Od tebe mi chutná všechno. A co se týče vaření, myslím, že seš nejlepší kuchař na světě. No, možná mamka by tě trumfla," zasměju se. Vždyť legrace musí být. Jinak bych se z toho zbláznil už docela. "Ještě si skočím dát sprchu a hned se vrátím ano?"

Tom
Usměju se. "To jsem rád, no a myslím že ta mamka by mě fakt trumfla," zasměju se. "Dobře, utíkej a dávej pozor," zasměju se. "A já ti zatím nandám, okey?"

Bill
Kývnu a ještě mu vlípnu jednu pusinku na nosík. Vezmu si v pokoji nějaké čisté oblečení a jdu do koupelny. Svléknu si župan a pyžámko a vlezu si do sprchy. Pustím na sebe teplou vodu a osprchuju se. Pak se pořádně otřu, pěkně do sucha a obleču se. Opět tričko s dlouhým rukávem a svetr. Mám sice raději trika s krátkým rukávem, ale teď, když jsem nemocný to nechci riskovat, nechci tý nemoci pomáhat, já se jí chci zbavit. A navíc, Tom mě raději vidí teple oblečeného, jak už jsem se jednou zmiňoval.

Tom
Když mi lípne pusinku na nos, tak se zaculím jak debílek. Nandám nám oběma jídlo a připravím ho na stůl.

Bill
Zamířím si to zase zpět do kuchyně za Tomem. Přijdu a usměju se na něj, pak ho obejmu a políbím na tvářičku. Posadím se pomalu ke stolu a čekám na něj. Když si přisedne, popřeju mu dobrou chuť a pustím se do jídla. Je to vynikající, říkal jsem že Tomí je skvělej kuchař. Napiju se, Tomí mi ke všemu vaří čaje. Musím se nad tím pousmát.

Tom
Než přijde, tak to tam všechno připravím. Když přijde, obejme mě a políbí na tvář, zase se usměju jak debílek. Zasednem ke stolu, popřejem si dobrou chut' a jíme.

Bill
Když to dojíme, vezmu nádobí a nesu ho ke dřezu. Chci tu být taky něco platný, tak to aspoň umyju. Momentálně mi není nejhůř a dokážu se udržet na nohou a oči udržet otevřené. Musím toho využít a něco dělat. Přece tu nebudu jentak stát když se mi jednou za čas poštěstí nebýt unavený.

Tom
Když dojíme, tak jde umejt nádobí. Dneska je nějakej aktivní. "Billí, to nemusíš, já bych to umyl."

Bill
"Ne, Tomí, udělám to já. Konečně se jednou neválím v posteli, tak ti chci taky s něčím pomoct." Usměju se na něj, napustím si vodu a dám tam jar. Začnu to mýt, jde mi to nějak pěkně od ruky. Umyju to, utřu a nandám do kredence. Pak přejdu k Tomovi a zase mu dám pusu na tvář. "A je to, Tomí," usměju se na něj.

Tom
"Dobře, jak myslíš." Sedím na židli a koukám na něj. Když to domyje, přijde ke mě a dá mi pusinku na tvář. "Jsi moc šikovnej, ty můj šikulko," zasměju se.

Bill
Taky se nad tím zasměju. Je vždycky vtipnej. Dokáže mě vždy rozesmát. Posadím se mu na klín a přitulím se k němu. Hrozně moc potřebuju jeho blízkost. Je mi s ním tak dobře. A když jsem vzhůru, tak chci každou chvíli trávit s ním, protože nevím, jak dlouho mi tahle čilost vydrží. No, vzhledem k tomu, že už zase zívám, tak moc dlouho asi ne. Achjo!

....O několik dní později....

Tom
Už je 6 hodin, 24.prosince, což znamená, že už jsou Vánoce. A já se procházím venku a závidím lidem, co jsou se svou rodinou a koukají se na pohádky a to já nemůžu. Bill už spí 2 dny a vůbec ho nemohu vzbudit, strašně se o něj bojím. A vypadá to, že letošní Vánoce budou na prd. Když se tak procházím parkem, tak si sednu na lavičku a koukám na nebesa, jsou krásná a svítí mnoho hvězd, najednou vidím padat hvězdu, tak si přeju, aby se Bill uzdravil a mohl se mnou trávit Vánoce. Po chvilce se zvednu a jdu domů.

Bill
Před 2 dny jsem začal být hrozně unavený, vůbec jsem neudržel hlavu. Usínal jsem pomalu ve stoje. Navíc mi bylo hrozně špatně a motala se mi hlava. Tom se o mě hrozně bál, poprvé v životě snad i panikařil. Okamžitě jsem usnul. A spím doteď. Neprobudí mě vůbec nic. Zdají se mi sny: krásné i děsivé a nemůžu se z nich probudit, jsem ve vlastním světě, ze kterého se nemůžu dostat.

Tom
Jdu domů, někteří lidé, co kolem mě procházejí, se na mě jen soucitně dívaj. Už mi pomalu tečou slzy, chci aby se už konečně probudil a prožil se mnou Vánoce. Asi po hodince přijdu domů a zase je tu ticho. Jdu k Billovi, přijdu k němu a zase spí. No nic, tak odejdu do obýváku a dívám se na TV. Pořád dávaj nějaký pohádky, který mi připomínaj naše dětství. Ach bože, už mi zase tečou slzy.

Bill
Zrovna se mi zdá nádhernej sen o mně a o Tomovi. Jsme spolu venku. Procházíme ulicemi, koukáme na hvězdy a prohlížíme si vánoční výzdobu a světýlka v oknech. Vždycky jsme to milovali. Jako děti jsme rodiče přemlouvali každý večer, aby s námi prošli město. Byli jsme nejšťastnější, když jsme viděli blykající žárovičky, moc se nám to líbilo. A zůstalo nám to do dneška. V tom snu se s Tomem pořád pusinkujeme a hladíme a šeptáme si krásná slovíčka. Slyším ho, slyším ho, jak na mě mluví, myslím si, že je to ve snu. Netuším že sedí u mojí postele a drží mě za ruku.

Tom
Asi po hodince koukání jsem se šel na něj podívat. Pořád spinká a asi se mu zdá hezkej sen, protože se pořád usmívá. Sednu si k němu a chytnu ho za ruku. "Ach Billí, kéž by ses probral, přál jsem si to, když padala hvězda. Prosím, prober se," řeknu a stečou mi slzy.

Bill
Slyším jeho hlas blíž a blíž. Je to tak zvláštní, tohle nemůže být jen sen. Nikdy jsem ve snu nikoho neslyšel tak jasně a zřetelně. Rozeznám každé jeho slovo. Cože? Mám se probudit? Říká, abych se probudil. Chvíli vůbec nechápu. Stále spím, ale už jen napůl. Začínám se probírat, uvědomuji si, co se děje. Už cítím Tomovu ruku, která svírá tu moji. Už jsem plně při sobě, ale stále mám zavřené oči. "Tomí," pípnu tiše, sotva slyšitelně.

Tom
Slzy kapou čím dál tím víc, už mám mokrej rukáv. "Billí," řeknu polohlasně. "Chti tě u sebe," stisknu mu trochu víc ručku a políbím ho na ní. Koukám na něj, chvějou se mu víčka a najednou promluví, sice tiše, ale slyšel jsem ho. Bože já mám tak velkou radost, že nevím, jak ji mám vyjádřit. "Billí, lásko moje, probuď se, šípková Růženko, už je Štědrý večer."

Bill
Pomalu otevírám oči. Už jsem si jistý, že je u mě, můj Tomi. Chci znovu spatřit toho dokonalého človíčka, kterého tolik miluju, který je pro mě vším. Ale ne jen ve snu, na vlastní oči, po dlouhé době. Otevřu oči a koukám do jeho překrásné, ale od slz smáčené tváře. "Tomí, ty jsi plakal?" usměju se na něj. Mluvím hrozně potichu, ale vím, že on mi rozumí.

Tom
Koukám na něj a najednou otevře oči a promluví. "Bože Billí, ty ses probudil! Ano, brečel jsem kvůli tobě, myslel jsem, že už se neprobudíš," obejmu ho a chovám ho v náručí. "Konečně ses probral, strašně jsem se o tebe bál."

Bill
"Ty ses o mě bál?" Usměju se, to je tak krásné. "Tomí, jak jsem spal dlouho? Kolik je hodin a kolikátého je?" Vychrlím na Toma hromadu otázek. Už se cítím mnohem , mnohem líp, než když jsem usínal. Je mi dobře. Co, dobře. Je mi skvěle! Zasměju se štěstím a chudák Tomi na mě kouká jak na cvoka. Nechápe, čemu se směju.

Tom
"Ano a moc, spal jsi 2 dny, je 7 hodin a je 24.prosince, tudíš Vánoce." Usměju se a lípnu mu pusinku. Najednou se zasměje a já se na něho koukám jak na cvoka. "Čemu se směješ?" pousměju se.

Bill
"Protože... protože se cítím naprosto skvěle! Nic mě nebolí, není mi ani zima ani horko, kašel taky nemám, krásně se mi dýchá a vůbec nejsem unavený! No, ještě abych byl po 2 dnech spánku," zasměju se. "Taky už se mi vůbec netočí hlava a... a mám hlad," zase mě to donutí se zasmát.

Tom
Koukám jak cvok s otevřenou pusou. "To je super," vykřiknu. "Tak pojď, udělal jsem salát a můžeš si vybrat, máme kapra, řízek a nebo vinný klobásy," usměju se.

Bill
Znovu se směju. "Tomí, na Štědrý den se maso nejí, kromě ryb," políbím ho. "Dáš si se mnou kapra? Pomůžeme si navzájem obrat kostičky, jo?" znovu se zasměju a obejmu ho. Mám vážně neskutečnou radost. "Ale nejdřív se půjdu vysprchovat a převléknout. Nemůžu sedět u vánočního stolu v županu."

Tom
Usmívám se jak blbeček. "Jo, dám si kapra s tebou," usměju se. "Budeme je přebírat, jak holoubci v Popelce," zasměju se a dám mu pusinku. "Tak honem, utíkej se vysprchovat a já nám to zatím připravím," usměju se. No jo no, dneska se asi budu pořád usmívat.

Bill
Protože jsem ještě v posteli, tak vylezu a pomalu si stoupnu. V tu ránu mě ale Tom chytá do náruče. Upss, nohy si asi budou muset zase zvyknout. Usměju se na Toma. Jak mě drží v náručí, tak se pomalu přiblíží svými rty k těm mým. Dlouze se políbíme, nemohl mě líbat celé dny. Nebo možná mohl, ale já mu to neopětoval.

Tom
Stoupne si, ale hned ho chytám, protože ho nožky neunesou, musím se zasmát. Dlouze se políbíme. Ach bože, to je nádhera, zase na svých rtech cítit ty Bilovy. "Och bože, tolik mi tohle chybělo," usměju se zamilovaně a znova ho políbím.

Bill
S úsměvem mu všechny polibky oplácím, nezůstanu mu nic dlužen.:-) Když se od sebe odtáhneme, Tom mě pomalu pustí. Ještě se o něj raději opírám, ale myslím, že už to bude dobré. Pustím se a vykročím si to směr koupelna. Tom jde raději se mnou, nechce aby se mi cokoliv stalo. Jde hned za mnou, připraven znovu mě chytit. Ale už to není třeba, protože už nespadnu. Dojdu v pořádku do koupelny a pustím na sebe vodu, příjemně teplou. Líbí se mi, jak mi kapky vody masírujou tělo. Když jsem hotov, obleču se do svátečního, slabě se nalíčím a navoním. Pak už můžu vyrazit za Tomem, abychom si společně užili ty nejkrásnější Vánoce.



Written by: Reny Kaulitz & NikiTHa

Manip by: NikiTHa